V období mého těhotenství vznikl článek na téma sport v těhotenství. Od druhého trimestru jsem sice už neběhala, ale stále existovaly sporty, kterým jsem se věnovat mohla a pro mě bylo velice důležité zcela nevypadnout z kondice.
Od mnoha známých, kamarádek a žen ze sociálních sítích, které porodily nebo brzy porodí miminko, se mě ptá, kdy je nejvhodnější doba začít cvičit. I názory doktorů se liší podle toho, zda mají vztah k nějakému sportu nebo ne. V dnešním článku vám popíšu mé zkušenosti se cvičením po císařském řezu, kde bývá rekonvalescence delší, než po přirozeném porodu. Ženy, které mají po přirozeném porodu, obvykle mohou začít cvičit po šestinedělí, také záleží i na tom, ja se cítí fyzicky.
Pro mě osobně cvičení v době těhotenství do 7. nebo 8. měsíce bylo mnohem snažší, než cvičení po porodu. Má to několik důvodů. Prvním je narození dítěte, každá máma asi ví, že se změní celý její dosavadní život a je třeba veškeré činnosti přizpůsobit k dítěti. Pro mě to bylo o dost náročnější, jelikož s mužem nemáme poblíž své rodiny a ani žádné příbuzné, kteří by nám na chvíli miminko pohlídali. Proto veškeré cvičení musím přizpůsobit k dítěti a při každé činnosti musím mít dítě u sebe. 11 dní po porodu jsem absolvovala s malým v kočáru první 5 km procházku. Venku tehdy bylo 20 stupňů, jizva stále tahala a pobolívala a také skoro žádný spánek ničemu nepřispěl. Přesto procházky byly zpočátku to jediné, co mi dávaly pocit relaxace na čerstvém vzduchu a paradoxně i odpočinku. S kočárem jsem se procházela co druhý den zhruba půl hodiny až hodinu, podle toho, kdy začal mít malý hlad.
Co se týká běhu, bylo mi fyzioterapeutkou doporučeno, začít nejdříve 3 měsíce po porodu. Neuměla jsem si to tak pozdě představit, proto jsem začala s během již dva měsíce po porodu. Běhávala jsem 2 krát až 3 krát týdně okolo 4 km velice pomalým tempem. Po 3 měsících už jizva nepobolívala, tak jsem začala s kočárem běhávat okolo 5 km 3 krát týdně a o víkendu nám manžel pohlídal malého, abych mohla vyběhnout sama na delší vzdálenost. Také 3 měsíce po porodu jsem začala doma cvičit s vlastní váhou a pomáhám si s gymnastickým míčem a odporovými gumami. Jediné, co zatím necvičím, jsou cviky na přímé břišní svaly a také nedělám žádné vzpory (planky), tyto cviky se doporučuji provádět až půl roku po císařském řezu, sama i cítím fyzicky, že takové cviky provádět nemohu. Zaměřila jsem se především na zadek a stehna, abych zpevnila a zmizela co nejdříve celulitida 🙂 Přece jen 22 kg v těhotenství se trochu podepsalo na těle.
Dalšími důvody, proč je pro mě cvičení po porodu náročnější, je kojení a nedostatek spánku. Pokud kojíte co dvě hodiny i v noci, tak s únavou se velice špatně cvičí a zároveň i pomaleji shazují kila. Po 3 měsících už je spánek o dost lepší, protože malý pije co 3h a někdy v noci i co 4h, proto pro mě shazování kil začíná až po 3 měsících po porodu. Také, než vyjdu ven běhat s kočárem, musím nejdříve malého nakojit, aby prsa nebolela a nebyla moc těžká.
Pokud nejste příznivci běhání, budou vám po porodu stačit i procházky s kočárem. Nejlépe rychlá chůze i do kopců po dobu 60 min až 90 min a udržovat si tep v aerobní zóně. K tomu mi pomáhají třeba mé hodinky garmin, podle kterých hlídám svou tepovou frekvenci. Mně osobně pomáhá, pokud chodívám ven denně, ať už jen procházkuji nebo běhám a plus doma k večeru cvičím 30 minut podle toho, jak se cítím fyzicky a zda nejsem příliš unavená. I když se to možná zdá hodně, tak není, zvlášť, pokud se tolik nechcete omezovat v jídle.
Jak si vytvoříte režim s dítětem, jde vše o dost lépe. Hlavně je důležité poslouchat a vnímat své tělo, nikdy necvičte a nepřemáhejte se přes velkou únavu, abyste si ve výsledku více neuškodili a nakonec neonemocněli, což se mi už také stalo a bohužel jsem svou nemoc pak přenesla i na miminko. A na závěr vše, co jsem popsala, je z mé vlastní zkušenosti a každá žena po porodu by měla začít cvičit, až se na to bude cítit fyzicky. A až se do toho pustíte a budete na sobě makat, kila půjdou dolů.
